"Jednorázovky" - Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech...

„Harry, lásko, něco se děje! Já krvácím!“ probudila Ginny svým křikem svého manžela.
„Ginny, miláčku – honem se oblékni musíme ihned do nemocnice! Mohli bychom o naše miminko přijít!“ snaží se zachovat klid on.
Rychle se oba sbírají a pospíchají do nemocnice.
„Raději bych jela do mudlovské porodnice,“ hlesne ještě ona.
„Dobrá, když si to přeješ,“ vyhoví ji její manžel.

Na příjmu je ne zrovna příjemná sestra.
„Potřebujete něco?“ zeptá se.
„Já… víte – jsem těhotná a …“
„To jsem si všimla, nejsem slepá,“ odpoví Ginny otráveně zase ona.
„Jsem ve dvacátémčtvrtém týdnu, krvácím a hrozně mě bolí břicho. Mohla byste, prosím, zavolat nějakého doktora,“ teď už skučí rusovláska.
Nemocniční sestra zvedá telefon a kamsi volá.
„Za chvilku je tady, jen se tamhle na chvilku posaďte,“ řekne už příjemnějším hlasem.
„Díky,“ šeptne rozrušená žena.
„Lásko, neboj, vše bude v pořádku,“ snaží se ji uklidnit Harry.
Manželka se na něj jen podívá.
Nic neříká.
Hlavou se jí honí ty nejčernější myšlenky.
Jak ráda by svému muži věřila…
„Dobrý večer, jmenuji se doktor Kroužek, a postarám se o vás. Pojďte, prosím pomalu za mnou,“ představí se příjemný muž ve středních letech.
Ginny si oddechne.
Tenhle muž vypadá opravdu sympaticky, jen aby svému zaměstnaní opravdu rozuměl.
„Nejdřív vás vezmeme na ultrazvuk, tam s vámi manžel samozřejmě může jít. Podíváme se, jak se daří miminku. A poté bych vám udělal vyšetření, abychom zjistili, proč jste začala krvácet,“ vysvětluje svůj postup doktor své vystrašené pacientce.
Když vidí její vyděšený výraz, ještě dodá: „Nebojte, uděláme maximum, aby vaše miminko zůstalo i nadále tam, kde právě je!“
„Děkuji,“ podařilo se konečně odpovědět Ginny.
Harry jen tiše mlčel.
Ginny si odložila v kabince a přešla k doktorovi do vyšetřovny.
Na bříško ji lékař natřel gel, aby po něm sonda ultrazvuku lehčeji klouzala a započal vyšetření.
„Vidíte – tady má vaše miminko hlavičku, tady srdíčko, páteř, ručičky, nožičky. Nemusíte se obávat – je v pořádku. Dokonce už vím i jestli se uvnitř skrývá holčička či chlapeček – chtěli byste znát pohlaví?“ zeptal se nakonec doktor, poté, co oba dva uklidnil.
Jako na povel zavrtěli hlavami.
„Dobrá. Takže miminko je v pořádku a teď musím vyšetřit vás, mladá paní, ale to bych prosil, aby manžel odešel, ano? Opravdu se nemusíte ničeho bát.“
Harry opustil místnost a nervózně přecházel po chodbě.
Po několika minutách se otevřely dveře a v nich stál doktor.
„Vaše paní se šla obléci,“ řekl pro vysvětlení.
„A co je jí a miminku?“ nevydržel a vyhrkl černovlasý muž.
„V podstatě jsou v pořádku. Jen si tu vaši ženu necháme pár dní na pozorování. Miminko těsně naléhá na děložní hrdlo a tlačí se ven. Vaše žena teď potřebuje klid a odpočinek. Pokud by se nález do tří dnů nezlepšil, přistoupíme k minioperaci.“
„Operace? Ale říkal jste, že jsou v pořádku?!“ vykřikl teď Harry.
„Ano, to ano. Jde o to, že pokud bychom ten malý zákrok neprovedli, mohlo by se stát, že vaše žena porodí předčasně a to jistě ani ona, ani vy nechcete?“
„Ne, to nechceme,“ přitakal Harry.
„Dobře. Vaši ženu si tu už necháme. Vás bych poprosil, abyste zašel domů a přinesl jí nejdůležitější věci jako hygienu apod.,“ řekl ještě lékař a měl se k odchodu.
„Pane doktore,“ zvolal ještě Harry, „chci vám poděkovat za svou ženu!“
„V pořádku. Je to přece má práce.“

Od toho večera uběhlo několik dní a Ginny stále leží v nemocnici.
„Lásko, už musím jít do práce, ale zítra se tu za tebou a miminkem zastavím,“ slibuje Harry.
„Dávej na sebe pozor!“ stará se rusovláska.
„Budu a ty mi ohlídej sebe a to malé!“ řekne její manžel a políbí ji na rozloučenou, poté mizí za dveřmi od pokoje.
„Tak vám vezeme společnost, mladá paní,“ ozve se od dveří.
Na posteli přiváží bledou dívku.
Ginny připadá povědomá.
No jistě!
To je přece Parvati Patilová!
Jedno z dvojčat, které s ní navštěvovalo bradavickou školu.
„Až se probudí, dejte nám, prosím, vědět,“ poprosí ji sestra, nepočká na odpověď a zmizí.
Dívka má téměř bílou barvu, jako by byla bez života.
Spí ještě skoro hodinu.
Když se probere, podívá se na Ginny.
„Ahoj, co ty tady?“ zeptá se tiše.
„Ahoj Parvati, ale komplikace ve dvacátémčtvrtém týdnu těhotenství. Jsem tu kvůli udržení miminka uvnitř bříška. Ale vypadá to, že mě čeká malý zákrok – cerkláž.* Pak už by mělo být vše v pořádku. A co ty?“
„Byla jsem na potratu. Dean se ještě necítil dost starý na to, aby se stal otcem…“ řekne tmavovlasá dívka a po tváři se jí začínají koulet slzy.
„Neboj, také se jednou dočkáš a budeš mít své miminko,“ snaží se jí povzbudit Ginny.
„Ne, já už ho mít nebudu nikdy…“
„Ale ano – vždycky je tu další možnost!“
„U mě už ne. Plod byl srostlý se sliznicí dělohy natolik, že mi ji museli vzít celou, což znamená, že já už nikdy nebudu mít děti…“ dodá a rozpláče se.
„A kdyby…“ nedořekne Ginny.
„Kdybych se rozhodla tohle miminko mít, celé těhotenství by nejspíš proběhlo v naprostém pořádku,“ vysloví krutou pravdu Parvati.
„Ach! Parvati, ani nevíš, jak moc líto mi to je!“
„Děkuji ti, Gin. Vždycky jsi byla moc fajn holka.“
„A co tvá sestra Padma, jak se má?“ zkouší rusovláska převést řeč jinam.
„No… ona…“
„Slyšela jsem, že se jí před měsícem narodil chlapeček! Moc blahopřeji!“
„Víš, on před deseti dny zemřel…“
„Panebože!“ vykřikne Ginny, vrhne se na postel k Parvati a pevně ji obejme. „Promiň, to jsem nevěděla!“ dodá a rozpláče se s kamarádkou.
„Byl to ten syndrom náhlého úmrtí – nedalo se nic dělat. Vůbec nevím, jak jí a mamce teď povím o tom, co se stalo mě…“ vzlyká Parvati.
„Jistě na něco přijdeme. Teď však spi. Spánek posiluje a ty musíš být hodně silná!“
O malou chvíli později opravdu tmavovlasá dívka usne vyčerpáním.
Ginny o ní musí přemýšlet.
Kolik neštěstí si musí prožít…
A to si před pár dny myslela, že se jí zhroutil svět.
Kdepak!
To, co potkalo Parvati – to je opravdu neštěstí.
Ona může být stále šťastná – má Harryho, bude mít děťátko a po něm ještě spoustu dalších…
Teď už chápe slova přísloví o tom, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech…


A/N: * cerkláž – je malý zákrok, při kterém se udělá steh na děložním čípku. Miminko pak zůstane v maminčině bříško po maximální dobu…